Oops! It appears that you have disabled your Javascript. In order for you to see this page as it is meant to appear, we ask that you please re-enable your Javascript!
sep 082019
 

14. 04. 1915
V noci bol zase alarm. Pršalo a padal sneh. Šli sme celí premočení z Topole do Ruského Potoka. Spal som s civilnými utečencami z Runiny. Rozprávali, ako všetko tam zhorelo, 17 kuchýň bolo zničených, ľudia aj dobytok uhoreli. Druhý deň Rusi jedli upečené mäso, mysliac si, že je to zvieracie! Civilisti sú mŕtvi, zranení, bez strechy nad hlavou a hladní.

Vážení čitatelia Retrospektívy!

Schválne, v snahe upútať pozornosť, som trochu náhlym a drsným spôsobom hneď v úvode článku použil tento silný denníkový zápis, aby som do deja vojnových útrap dokázal vtiahnuť každého čitateľa. Nič nepriblíži vojnové udalosti tak autenticky ako úprimne písané denníkové zápisky. V mojom minulom článku sme sa vďaka zápiskom vojaka Holečka mohli úplne živo nadýchnuť vojnovej histórie odohrávajúcej sa v našom regióne. Dnes tomu nebude inak a vďaka zápiskom feldkuráta Eybla sa opäť mysľou vrátime do roku 1915. Tentoraz sa však presunieme zo Stakčína do okolia obce Topoľa.

Bojová činnosť počas prvej svetovej vojny sa k obci priblížila v jari 1915. Frontová línia sa ustálila severne od obce na línii kóty 916 Kučalatá – kóty 778 Kalinovec – kóty 442 potok Ulička – kóty 929 Malý Bukovec – kóty 932 Stolová. V obci sa nachádza vojnový cintorín, ktorý bol zriadený pri drevenom kostolíku sv. Michala archanjela. Miesto posledného odpočinku tu našlo 240 vojakov.

Mapa frontu v blízkosti Topole, apríl 1915

Feldkurát (vojenský duchovný) Ján Evangelista Eybl sa narodil 15. novembra 1882 v Mahouši u Prachatic v rodine usadlíka Václava Eybla. Po štúdiách na gymnáziu a v seminári bol 22. júna 1906 vysvätený za kňaza. Dňa 1. decembra 1906 bol menovaný feldkurátom II. triedy v zálohe.

Po vypuknutí vojny bol dňa 1. novembra 1914 mobilizovaný a 17. novembra nastúpil k c. a k. 91. pp. (cisársky a kráľovský 91. peší pluk). Dekrét, ktorým bol menovaný po dobu vojny feldkurátom v pluku, vystavil c. k. (cisársko-kráľovský) poľný apoštolský vikariát vo Viedni až 20. novembra 1914. Eybl sa tak stal príslušníkom Rakúsko-Uhorskej vojenskej duchovnej služby (k. und k. Militärseelsorge), v ktorej počas vojny slúžilo viac ako 3000 duchovných. Ku každej divízií bol pridelený divízny farár a poľný kurát, v každom pluku potom zase jeden kurát. Nosili štandardnú uniformu vo farbe poľnej šedej bez označenia hodnosti. Ich príslušnosť k duchovnej službe bola vyznačená čiernymi límcovými výložkami a neskôr troma zlatými páskami na rukávoch.

S 91. plukom bol Eybl odvelený na front do Srbska. V roku 1915 bol pluk prevelený na východný front, kde sa zúčastnil zimného ťaženia v Karpatoch a v Haliči. Duchovná služba ho často zaviedla do prvých línií. Za plnenie povinností pri vojenskej duchovnej opatere mu bolo udelených niekoľko vyznamenaní:

Jubilejný kríž 1908 (Jubiläumskreuz aus dem Jahre 1908)
Záslužný kríž pre duchovenstvo II. triedy (Geistliches Verdienstkreuz II. Klasse am weissroten Bande)
Vojenská záslužná medaila Signum Laudis (Militärverdienstmedaile Signum laudis)
Karlov vojenský kríž (Karls Militärkreuz)
Vyznamenanie za zásluhy o červený kríž (Ehrenauszeichnung für Verdienste um das Rotekreuz)

Ján Evangelista Eybl, východný front 1915

Tak ako v mojom poslednom článku, aj teraz si dovolím zacitovať pasáže, ktoré sa týkajú nášho regiónu. Všetky zápisky uvediem v autentickej a nezmenenej podobe a doplním ich o vysvetlivky a preklady názvov obcí. Prvý zápis v denníku feldkuráta Eybla, ktorý sa týka územia nášho okresu pochádza zo dňa 11. februára 1915. V tomto zápise feldkurát opisuje svoju cestu do Poľska na severnú stranu Karpát.

11. 02. 1915
Chladná noc, mráz, v zámku jsem nastydl. Ráno pochod po ledu do Kispereszlo (Príslop). Ubytování v ubohé vesnici u Žida v hospodě. Leželi jsme na zemi, jako v hnoji, já, Werner a Oberarzt (Vrchný lekár). Večer hráli karty a plukovník poslal pro mne. Při večeři zajímavý rozhovor o celibátu, přijímání pod obojí, liturgické řeči, o kazatelně. Ve dne hřměla děla. Bídný byt, vykradený. Topili jsme dřívím opuštěné chalupy. Žid mazaný, žena a děti kreténi. Zde člověk vidí také chudé Židy. Večer mrzutý, psal jsem lístky (Vyplňoval identifikačné lístky chorých alebo padlých vojakov).

12. 02. 1915
Ráno náhle rozkaz k dalšímu pochodu. Jsme Armeereserve (vojsko v zálohe), ale asi utvoříme švarmlinií (bojové rozmiestnenie jednotky). Sníh taje. Dnes přejdeme opět přes hranici. Šli jsme přes Daro (Dara), Czirokaófalu (Starina), Nagypolány (Veľká Poľana) do Zemplenoroszi (Ruské) 57 km. Zde jsme v chalupě obědovali Feldmenage (menáž-strava pre vojsko v poli). Okolo nás šli první ruští zajatci, bylo jich 600, vypadali zdravě, dobře oblečeni, ale nevzdělaně. Pak jsme konali hroznou cestu do Roztoki Gorna. Potmě našli samotu šesti domů. Ve vesnici je vedení brigády, 102. pluk, celý trén, dobytek a potom 91. pluk. Na cestách je mnoho kadaverů (zvieracích zdochlín). Všecko mužstvo i důstojníci lágrovalo ve sněhu a vodě v celtách, vlastně seděli u ohňů. Štáb má světnici, která má stěny vymazané hnojem, já spal na nosítkách pro raněné. Hejtman M. dostal vyznamenání. Entsetzlich!! (Hrozné!!, nadávka).  Vyznamenání dostávají ti, kteří jsou vzadu.

Feldkurát Eybl medzi vojakmi 91. pešieho pluku

Po bojoch v Poľsku bola Rakúsko-Uhorská armáda nútená ustúpiť na južnú stranu Karpát. Front sa teda priamo dotkol územia nášho  dnešného okresu Snina. Pokračujem teda v uverejnení zápiskov z tohto obdobia bojov v roku 1915.

02. 04. 1915
Je překrásný slunný zimní den. Mašírovali jsme za mrazu do Smereku. Stále ustupujeme, a co to píši, strojíme se k ústupu. To máme svátky! Nemůže být nic blbějšího než Velikonoce ve válce. Střílí se. Krásnou karpatskou krajinou do Zemplenoroszi (Ruské). Koně padali před očima. Dívali jsme se na Rusy v Lagrowolojně, jak leželi u ohně. V noci benátská noc, spali na zemi, s půdy nás sehnaly štěnice.

03. 04. 1915
Bílá sobota. Ze Zemplenoroszi (Ruské) do Juhászlaku (Runina), je to na hranicích. Krásná partie, krásný teplý den. Všeobecné čištění, zase jsem měl vši. Nad námi ohromné hory a sníh až 2 m. Vzpomínka na domov.

04. 04. 1915
Ráno jsme mašírovali krásným údolím do Kistopolye (Topoľa). Ležím na kopci u myslivny, kde jsme ubytováni, a sleduji ten život dole. Jsou zde 2. LIR (Landwehr Infanterie Regiment – Domobranecký peší pluk), 1. Ldsch (Landes schützen regiment – Zemský strelecký pluk) ,  naše brigáda, Sanitätanstalt (lazaret). Tak jsme zase v Uhrách, je vidět pokrok proti Haliči. Záhadou všem nám, proč jsme opouštěli takové hezké štelunky (zákopy). Do smrti nezapomeneme na tyto Velikonoce. Potulujeme se z místa na místo.

Feldkurát Eybl v strede medzi vojakmi 91. pluku

05. 04. 1915
Sluníčko, velká obleva. Usadila se zde 122. brigáda. Vrchní lékař Vít odjel do nemocnice s podezřelou nemocí.

06. 04. 1915
Ráno alarm v pět hodin. Rusové prorazili u Talsperre (zátaras) , ale byli odraženi. Sedmkrát za den útočili, vzali nám a landverákům po strojní pušce. Sotva jsme s dr. Lengyelem dorazili k trénu, už přišel rozkaz: aufpacken a auffahren (zbaliť a odísť). V noci jsme jeli do Végaszó (Kolbasov), kde jsme přenocovali na půdě. Ohavná zima, kočky, myši atd.

Nocľah dôstojníkov a vojakov, feldkurát Eybl druhý z ľavej strany v čapici.

07. 04. 1915
Měl jsem krásný sen – přišel mi dopis, abych jel domů. Večer hlaholily Karpaty českými písněmi budějovických kanonýrů. Celý den zuří boje, 16 děl bouchá do Talsperre (zátarasy, obranné postavenie). Nové útoky a protiútoky. Juhászlak (Runina) hoří celý, vysoké oblaka kouře a záře na obloze. Přesilu Rusů smetají naše děla. Musí tam ležet mrtvol. Přišla pošta.

08. 04. 1915
Ráno se pomalu ubírali z Vegaszo (Kolbasov) do Kistopolye (Topoľa). Večer hrozná střelba z děl. Okna drnčí, všecko duní a v dáli praskají pumy a rachotí pušky.

09. 04. 1915
Spal u 2. LIR – regiment má 358 mužů a velitel je hejtman Dočekal. Psal celý den matriky. Popper přinesl od jedné Uherky zdarma buchty.

10. 04. 1915
Přišla pošta od bratra. Celý den hřmí děla, naše více. Celé údolí je vyšpikováno kanóny.

11. 04. 1915
Smutný den, prší. Náš vrchní lékař Lengyel jest týž, který při záhubě lodi Titanik na lodi Carpatia uděloval první pomoc.

12. 04. 1915
Stálý dělostřelecký boj. Prší a padá sníh. Pluk je ablésován. Přišel do vsi, ale schází 6. setnina.

13. 04. 1915
Psal matriky. Dnes odchází dr. Lengyel k 25. pluku. Vedle nás je 2. LIR a 73. pluk.

14. 04. 1915
V noci byl zase alarm. Pršelo a padal sníh. Šli jsme celí promočeni z Kistopolye (Topoľa) do Oroszpataku (Ruský Potok). Spal s uprchlíky z Juhászlaku (Runina). Vypravovali, jak vše tam shořelo, 17 kuchyní bylo zničeno, lidé i dobytek uhořeli. Druhý den Rusové jedli upečené maso, myslíce, že je to zvířecí. Civilisté jsou zabiti, zranění, bez přístřeší a hladoví. Přišel 9. marschbatalion a s ním Lácha, Schwamberg, Cindl.

15. 04. 1915
Bláto, nečistota, ohavný den. Přišel Regimentarzt (plukovný lekár) dr. Hirschberg. Nechal jsem zařadit Láchu, Cindla a Schwamberga k 7. setnině. V noci v dešti a blátě odešel zalarmovaný regiment do pozic.

16. 04. 1915
Vysvitlo sluníčko a je hned jiná nálada. Pluk je ve štelunku (zákopové pozície).

17. 04. 1915
Ruská patrola zase zavdala podnět k horečnaté střelbě. Dnes přišel pluk ze štelunků, mimo 6. a 7. setninu a štáb. Z pěkného počasí se udělalo škaredě.

18. 04. 1915
V noci musel IV. batalion zase do Kistopolye (Topoľa). Dnes konečně Boží neděle a jednou jsem měl mši svatou. Ministroval jeden od 1. Ldsch.

Feldkurát Eybl počas omše v lazarete.

19. 04. 1915
Dopoledne se díval s plukovním lékařem Hirschbergem na střílení houfnic. Odpoledne odchod regimentkommanda do Kistopolye (Topoľa) přes Végaszó (Kolbasov). Ve Végaszó (Kolbasov)  dostal major rozkaz, aby se IV. batalionem zaútočil na jednu ztracenou výšinu. Kistopolye (Topoľa) je opuštěné, uložili jsme se u artilleristů z Budapešti.

20. 04. 1915
Ráno děsná kanonáda, ale pozdě a špatně. Celou noc se grupíroval pluk k útoku. Nespali a v 5 hodin Angriff – nešťastný. Přišli až na 100 kroků, ale na levém křídle nic. Ze žárlivosti jim nic neřekli, chtěli sami dobýt vítězství. To byl zase perný den, ztráta 300 mužů, mrtví a těžce ranění zůstali nepříteli. Odpoledne jsem byl ve švarmlinii, procesí raněných. Zase jeden pohrební den pluku. Sedím na stráni, slunce hřeje, přes mne lítají střely z děl všech kalibrů, přítele i nepřítele. Jarní sluníčko budí vše k životu a vedle se životy ubíjejí. Člověk otupí, vlasy šediví na blízku vaší pušky a ranění jdou cestou jako růženec.

Feldkurát Eybl počas pochovávania padlého vojaka.

21. 04. 1915
Zase děsná palba v noci a k ránu se zesiluje a dopoledne ze všech stran.

22. 04. 1915
Hezký den, slunce svítí. Zelená louka u kostela se proměňuje v hřbitov. Přišly pochvaly 5., 6. a 14. setnině od brigády, divize i armády. Odpoledne hlaholí zpěv „Kde domov můj“.

23. 04. 1915
IV. batalion v Kistopolye (Topoľa) a II. batalion je ve štelunku v Oroszpataku (Ruský Potok). Krásný den, utichla kanonáda, vtom ruské granáty a hrozná palba začala znovu. Včera zde byl Leopold Salvátor (Rakúsky arcivojvoda generálplukovník) vzadu zastřelili u Harczose (Zboj) jednoho generála (ruský gen. Mirbach). Našli zápisky – dopisy od jeho bratra, aby už byl konec. Bude pochován čestně. Náš nový sborový velitel Ziegler (generál jazdectva) a divisionář Goiginger (generál pechoty). Rusové obírají vojáky o jídlo a posílají je k nám – jeden nalezl chléb a oni poslali pryč. Zůstalo jich plno ležet v lese, hladoví chudáci. Sedím na omšelém izraelském hřbitově v tichém krásném podvečeru a dumám.

24. 04. 1915
Teplý den. Jsme postřelováni těžkými granáty. Brigáda se stěhuje z místa na místo.

25. 04. 1915
Den Páně (neděle). IV batalion byl povolán k bohoslužbě a kázání. Společně jsme se pomodlili Otče náš za naše padlé vojáky. Karpaty slyšely české kázání a český Otče náš. Důstojníci seděli mezi vojáky na zpustlém izraelském hřbitově na stráni, aby nás Rusové nepostříleli. Večer na nás Rusové stříleli.

26. 04. 1915
Jarní den. Nový brigadir (veliteľ brigády) Land-wehr-infanterie-brigade plukovník von Dietrich. Jsme u 18. sboru a 17. brigády.

27. 04. 1915
Dnes celé dopoledne psal matriky

28. 04. 1915
Krásný den. Regiment šel do štelunků.

29. 04. 1915
Krásný den. Feuerüberfall unheimlich (nepríjemný delostrelecký prepad).  Nalevo od nás Talsperre (zátarasy,) šest strojních pušek, tři Minenwerfen minovaly, Scheinwerfen, vše dobře ozbrojeno. Celé dny stálý dělostřelecký boj.

30. 04. 1915
Krásný den. Major v hrozné náladě, chorobně se rozčiluje na všechny – nepříjemný život. Ráno velká kanonáda, vesnice opuštěna. Rusové Volltrefen – pět mužů mrtvých. Byl tu feldkurát Thaler. Odpoledne na procházce s poručíkem Urbanem k Oroszpataku (Ruský Potok). Krásná partie.

01. 05. 1915
Krásný den, ráno místo hudby silná kanonáda. Psal matriky, odpoledne s Kettnerem u trénu (zásobovacia kolóna). Hudba 21. Landwehr působila dojímavě a vesele. Takový dusný vzduch v té naší společnosti. Prožil hezké dny, ale ne mezi důstojníky.

02. 05. 1915
Boží neděle. S plukovním lékařem na hilfsplacech. Při obědě major zase upjatý. Je to divné postavení člověka.

03. 05. 1915
Kettner nemocen a Weisl u 17. brigády. Kanonáda našich aeroplánů. Dnes první bouřka a déšť, vše se zelená.

04. 05. 1915
Stálá kanonáda, dopoledne psal matriky.

05. 05. 1915
Psal matriky a odpoledne u brigády a 2. LIR. Na zpáteční cestě šrapnel zabil čtyři civilisty, dva muže a dvě ženy. Udělalo se mi špatně, leželi na silnici, stařec bělovlasý.

06. 05. 1915
Kanonáda, Rusové Volltrefen do I. batalionu 44. regimentu. Poručík měl ruku hrozně zohavenou, ránu do břicha, k tomu jeden voják hlavu pryč, jiný zadní část těla – večer pohřeb. Vykropil jsem je za tmy a také ty civilisty. Nezapomenutelné dojmy. Přišel feldkurát Najman. Půjdu pryč já, či on? Kéž bych mohl zůstat u pluku, mého, milého, našeho domácího, devadesátého prvního.

07. 05. 1915
Pěkný den. Zprávy o vítězství nad Rusy u Gorlice. Velká radost.

08. 05. 1915
Z Kistopolye (Topoľa) zase na hranice. Prošli ruským ležením u Zemplonoroszi (Ruské). V noci úplně vyčerpáni lehli do sněhu. Ze sněhu vařili bídnou kávu. Překrásný pohled na ta světla v horách, ohně tábořícího vojska. Večer byl hezký, v noci sibérie ve sněhu.

Dňom 8. mája 1915 končia teda zápisky v denníku týkajúce sa nášho okresu Snina. Všetci, ktorých zaujal príbeh tohto vojaka si môžu prečítať mnoho ďalších zápiskov ako aj pozrieť ostatné fotografie na tejto webovej stránke.

Hodnosť feldkuráta odpovedala hodnosti kapitána, ale pretože bol kňazom, disponoval u vyšších dôstojníkov väčšej vážnosti než „obyčajný“ kapitán. Eybl veľmi rád zaznamenával do denníka svoje stretnutia s významnými osobnosťami vojenského i civilného života.

V 91. pešom pluku (IR. 91) pôsobil aj známy spisovateľ, tvorca vojaka Švejka – Jaroslav Hašek. Vďaka Haškovej postave vrchného feldkuráta Ibla sa osoba skutočného feldkuráta Eybla teší určitej pozornosti bádateľov diela Jaroslava Haška, a preto majú zápisky priblížiť čitateľom názory a postoje feldkuráta Eybla v prvej svetovej vojne tak, ako ich popísal vo svojich denníkoch a to i z dôvodu, že je občas vrchný feldkurát Ibl s feldkurátom Eyblom neprávom spájaný.

Spracoval:

Ing. Radovan Vrabeľ

Zdroje:

http:// www.kvhbeskydy.sk/vojnovy-cintorin-z-prvej-svetovej-vojny-v-obci-topola
http://geoportal.gov.sk/sk/cat-client
https://www.armedconflicts.com/topic/view/111367/Kde-bojoval
http://www.honsi.org/svejk/dokumenty/eybl/eybl_2.html
http://www.vhu.cz/kapitan-jan-evangelista-eybl-haskuv-polni-kurat-ibl

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.