Z denníka neznámeho vojaka

Vážení čitatelia Retrospektívy !!!
V prvom rade by som sa Vám chcel poďakovať za neustále zvyšujúcu sa čítanosť mojich článkov z prostredia vojenskej histórie sninského okresu a priľahlého regiónu. Rastúci záujem, Vás čitateľov o poznanie týchto temných stránok našej spoločnej histórie ma neustále núti bádať a vyhľadávať nové zdroje, na základe ktorých sa snažím pre Vás aj naďalej pripravovať zaujímavé články. Okrem iných, mali veľký úspech a pozitívny ohlas v tomto časopise denníkové úryvky vojakov z čias prvej svetovej vojny. Môj bádateľský záujem opäť pristál na stránkach jedného z denníkov. Ide o denník neznámeho vojaka, v ktorom som natrafil na zmienky o obci Stakčín. Zvláštnosťou a milým prekvapením je aj množstvo náčrtov a skíc, ktorými si vojak spestril svoj denník. O vojakovi vieme iba to, že k svojmu pluku narukoval dňa 29. júla 1914 v Petrovaradíne (mesto v Srbsku). Následne sa pluk presunul do Maďarska a neskôr do Karpát. V spomínanom denníku som sa dočítal, že kvôli jeho slabšiemu zraku sa nezúčastňoval bojových operácií, ale slúžil pre armádu ako remeselník v pojazdnej dielni za frontovou líniou. Z jeho denníka si dovolím vybrať gramaticky a štylisticky neupravené pasáže, ktoré sa viažu k jeho pobytu na našom území.

27. 04. 1915
Dnes máme volno. Jsme v cukrovaru. Jest to malé městečko Toketerebes (Trebišov).

Kresba v denníku s popisom: „Domek Cukrovaru Teketerebes“.

29. 04. 1915
Zas to jde jako u Serenči (Szerencs – mesto v Maďarsku). Hoší chodí ekzeúrovat a my děláme v dílně.

06. 05. 1915
Tak jíž sme zde zase sami, je nás 25, ostatní jeli pryč, nic dobrého z toho nekouká.

09. 05. 1915
Nakládali sme celou noc material, pojedeme za kompanií do Takcsan (Stakčín).

11. 05. 1915
Jsme na místě, jeli sme celou noc. Teď mám volno a ráno zase to začne.

16. 05. 1915
Jíž je vše zase v proudu, vlaky jezdí tam s municí a potravou a spět přiváží maródi. Bydlíme v barákach – u těch to ujde. Denne je vidět mnoho vojska ubírat se do Karpát.

Kresba v denníku s popisom: „Vojenské baráky Tákcsany“.

24. 05. 1915
Jsou svátky ale ani to zde neni znát. V obci jsou většinou židi. Jiného zde nekoupí než rum a kořalku. Je zde též nemocnice a na vrchu hřbitov kam to utěšene přibýva. Bylo tam asi 300 hrobu a uš je jich 5 set co sme zde.

10. 06. 1915
Začínají zase skládat dráhu, fronta je moc daleko tak je víceučelná.

12. 06. 1915
Jíž děláme jen v dílně, vše ostatní je složeno. Počíná zde řádit cholera, hrobu stále přibývá.

13. 06. 1915
Museli sme se vysťehovat z baraku na vrch do lesa kvuli cholerě. Postavili sme si boudy z rošti žijem v lese.

Kresba v denníku s popisom: „Bouda z prouti Takcsany“.

23. 06. 1915
Dnes jsem byl po druhé očkován injekci proti cholerě. Máme prý byt rozděleni k jiným kompanijím. To je dobré, 11 měsicu si ploužíme světem a teď nas dají každého jinam.

Kresba v denníku s popisom: „Kulna na uhli Takcsany“.

27. 06. 1915
Tak přeci sme se rozešli. Zbylo nás zde jen pár v dílně, ostatní jeli pryč. Děláme pomalu na opravách našeho materialu. Zase sme se nastěhovali do vsi a spíme v kulně na uhlí.

05. 07. 1915
Tak snad se přeci ještě zejdem. Hoši prý jeli do Stryje (Stryj – mesto na Ukrajine) opravovat mosty a my pojedem za nimi. Zatím ještě děláme a večér chodíme na procházky po lese a dekunkách (z nemčiny: die Deckung – zákop).

11. 07. 1915
Včera byla zase jednou nálada, měli sme púlku sudu piva na 3 dni tak jsme ji vytáhli k večeři a pak se spívalo a hráli karty.

13. 07. 1915
Jdeme na procházku do lesa, jest zde krásne, pěkné partie na výlety ale co je to platné když je člověk sám. Obyčejně si někde sadnu a oddám se vzpomínkám na bývalí život múj. Jest to možné že jsem byl někdy svým pánem? Zdá se mi že to byl jen sen, zdaž se ty doby ještě vráti?

15. 07. 1915
Tady sme jak odžíznuti od světa, jest zde konečná stanice a žadný sem nepřijede ani žádná správa co se deje. Žijeme zcela jednoduše, ve dne pracujem a večer se bavíme jak to jde. Za pár dni to bude rok co jsem vyjel z domova a ku konci myslím jest tak daleko jako bylo před rokem.

18. 07. 1915
Vyšel sem si na vrch a pohlížim dolu do udoli kde stojí naše dílna a rozkládá se obec Takcsany (Stakčín). Jak mrtvo jest všudy kam se podíva, všudy ticho a není vidět člověka.

01. 08. 1915
Dnes sme vyjeli z Takcsan (Stakčín). Jeli sme 3 dni do Stryje. Cesta byla dosti zajímavá, vyjeli sme jednou konečně z Karpat a zase vidíme kousek země rovnější.

Vojenský cintorín v roku 1915 v obci Stakčín
(Soldatenfriedhof in Takcsány (Oberungarn)).

Spracoval: Ing. Radovan Vrabeľ

Leave a Reply

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.